Srpen 2009

Vítání novinek

30. srpna 2009 v 15:54 | Ness |  Písmenková část
Konečně doma, konečně zase v Praze.
Asi velká omluva těm co sem chodili a mysleli si, že se k nim přijdu podívat, sorry lidi, byla jsem zase pryč ;)
No a teď je to tady za dva dny se opět pustíme do těch staršidelných budov nahánějící husí kůži jen při letmém pohledu. Za chvíli budeme zase muset používat něco, co každ nemá a to mozek. No doufám, že vy to přežijete a zase se tu sejdem ;)

Začátek nové éry

23. srpna 2009 v 17:36 | Ness |  Písmenková část



Klid....nádech, výdech....sakra....za chvíli to všechno začne...ještě pár dní

Ta špatná část budoucího života

14. srpna 2009 v 22:04 | Ness |  Písmenková část
Ten pohled pravdě do očí bolí.
Bolí to mnoha způsoby, protože tě nutí se podívat zpátky, do minulosti.
Tam vidíš všechno krásný, to co jste zažily, to co si budete navždy pamatovat,
ale taky tě nutí zahledět se do budoucnosti.
Do něčeho nového, neznámého tudíž strašidelného.
Bojím se toho pocitu, že když si přiznám a budu se těšit na nový věci, tak tím ztratím věci staré známé. A znova to takový nikdy nebude....nikdy...proto si to nepřiznám. Raději budu žít ve vzpomínkách a mít u sebe ten dobrý pocit, že těm lidem na mě pořád záleží než se bát probudit se do dalšího šedivýho rána a nevědět co bude dál....

Na něco odpověď nalezmene po objevení "lásky"

13. srpna 2009 v 16:07 | Ness |  Kapka poezie


Co je nejlepší?
Čeho si na životě nejvíc užívat?
Podívej se pravdě do očí
a pak se zkus ptát.

Skutečnost je vždy jiná

10. srpna 2009 v 11:45 | Ness |  Kapka poezie
Říkáš,že miluješ déšť,ale když prší otevíráš deštník.
Říkáš,že miluješ vítr,ale když fouká zavíráš okna.
Říkáš,že miluješ ráno,ale nikdy se ti nechce vstávat a proto se děsim až jednou řekneš miluji tě....

Zmařený sen v poslední minutě naděje

6. srpna 2009 v 11:10 | Ness |  Písmenková část
Předevčírem jsem se vás ptala, jak byste někoho povzdily....Dnes bych potřebovala povzbudit já...nejen já...
Včera jsem opět byla na fotbale. Velký utkání o postup do Ligy Mistrů mezi Slavií a Sherrifem. Těšila jsem se na to už od doby, co jsme věděla, že to bude, něco takovýho si přeci já, fotbalový nadšenec nenechám uniknout.
Vedli jsme už od 12.minuty, atmosféra v kotli, ale i mimo něj byla opravdu pekelná. Však my, slávističtí fandové, máme nejlepší pověst co se týče pokřiků, chorea atd. Hra byla krásná, 90. minuta odbyla a rozhočí ukazuje 4.minuty nastaveného času. Cože? říkala jsem si, dyť to je kravina. Byla. V 93.minutě nám Sherrif dává gól. Naši fotbaliti se kácejí k zemi a nezvedají se. Po chvíli nervózního ticha v kotli začnou všichni fanoušci křičet: VŽDYCKY S VÁMA. Fotbalisti se pomalu zvedají, ale se skloněnýma hlavama dochází ke kotli....Opět mě to vyřazení rozbrečelo. Jako minulý rok v hokeji...
Jak říkám nebrečím u romantickejch filmů, já bulím při fotbale a hokeji. Bylo to šílený a ještě dneska když koukám na fotky, jak byly zklamaní, jak jim tekly slzy, jak potupně měly hlavy dole....je mi jich šíleně líto a slzy se mi opět kutálení po tvářích....
Na fotce zprava: David Hubáček, Marek Suchý (můj oblíbenec a taky brečel, boban), Benjamín Vomáčka, Milan Černý a kousek modrého dresu je brankář Jan Hanuš

Poprvé.....

4. srpna 2009 v 14:25 | Ness |  Písmenková část
Nazdárek šílenci,
jen od vás potřebuju s něčím pomoci. Napište mi sem větu nebo slovo, co vás napadne, když jste tady. Cokoliv ;)
Jo a ještě napiště, jak nejlíp by jste povzbudili člověka, když je na dně :D
Já vím, je to šílené, co po vás chci, ale pomůžete mi tím :D

Jak to chodí v naší mysli

3. srpna 2009 v 19:29 | Ness |  Kapka poezie
Od života dostanete to, čím se zabýváte ve svých myšlenkách. Myslete, chovejte se a mluvte negativně a Váš svět bude také negativní. Myslete, chovejte se a mluvte s nadšením a budete se cítit šťastně.

Zvláštní náhody

2. srpna 2009 v 22:24 | Ness |  Písmenková část
Někdy má život zvláštní nádech divného humoru. Člověk se potlouká životem sem a tam, kolem něho prochází spousta lidí, někteří lidé se nám vryjí do paměti a jiní jen kolme nás proplují jako dekorace. Zrovna teď mi život ukázal fanatického kluka, který mi je povahově a citově velmi podobný. Když sem s nm ve spojení směju se protože si říkám, že taková nejsem, ale jakmile začnu něco dělat chovám se stejně jako on. Není to možný, on se přeci chová tak hloupě, jako kdyby ani nemyslel :D Snad jednou dostanu rozum. Snad jednou dospěju a vyrostu z dětským krůčků, snad :D